1 month and 11 days in Florida - Part one

ahoj :)),

po delší odmlce se opět hlásím z Floridy !! Po návratu z Minnesoty se toho událo tolik, že po pravdě ani nevím, kde začít :)).

Ten týden, když jsem se vrátila z Minnesoty, kde jsem byla navštívit mojí HM sestru, můžu upřímně říct, že pro mě byl asi zatím nejhorší týden, za tu dobu co jsem tady. V týdnu jsem pracovala opravdu hodně, skoro 12 hodin každý den. Měla jsem toho plné kecky, byla jsem unavená, absolutně vyčerpaná, ale i přes to jsem se rozhodla, že půjdu v pátek večer ven a užiji si mojí první americkou párty v životě :)) Kdybych zůstala doma na zadku, udělala bych líp. Každopádně, pracovala jsem do 8:30 pm a v 9 : 00 pm jsem měla sraz s kamarádkou Italkou, která bydlí ve stejném rezortu jako já. Děti už jsem uložila v 7:00 pm do postele, abych měla čas se připravit :D Překvapivě nebyl ani žádný protest ! V 9:00 pm na mě čekala Cristina s jejím přítelem, který jí přijel navštívit z Itálie před domem. Když jsem viděla jejich krásné auto bez střechy, najednou jsem měla energie na rozdávání a těšila jsem se, jak si ten večer užijeme :)) V Cheesecake Factory jsme měli sraz s ještě dalšími lidmi a pak jsme vyrazili všichni společně směr Ybor City. Město vzdálené cca 30 minut od Tampy.

Po zaparkování auta jsme si šli stoupnout do fronty, která byla před vstupem do klubu. Čekali jsme venku 1,5 hodiny !! Během té doby čekání jsem nevěřila vlastním očím, co se děje okolo mě. Nejdřív si to k nám nakráčel policista na koni, který na nás všechny křičel, ať jdeme blíž ke stěně, že naše fronta zabírá místo na ulici pro chodce. Poté okolo nás prošel "pán" s nákupním košíkem, kde měl obrovského hada, takového toho žlutého (omluvte mě za moji neznalost hadů, nejsem zrovna jejich fanoušek) a velkého ještěra. Tak pardon, ale to už na mě bylo trošku moc :D Do toho holky ve věku 12 - 15 div né polonahé po ulici, kdyby si nevzaly nic na sebe, vyjde to asi na stejno. Americká moda je šílená !

Po 1,5 hodině jsem konečně byla na řadě a pán z ochranky chtěl vidět mojí ID. Ukázala jsem mu mojí českou ID (občanku) a on mi stroze oznámil, že moje občanka je FAKE (falešná), že mi nevěří, že mi je 21 let, tím pádem mě nemůže pustit do klubu a ať mu ukážu můj cestovní pas, který jsem samozřejmě u sebe neměla. Tento velice ochotný a milý pán se tedy se mnou rozloučil a popřál mi hezký večer :D Nevěděla jsem, co mám dělat. Brečet, smát se :D Pro příště vím, že si sebou mám vzít pas, ale po takové dlouhé době čekání venku a po tom, co mi někde úplně na jistotu oznámí, že moje ID je FAKE jsem byla dost naštvaná. Nechtěla jsem si nechat zkazit večer. Takže se šlo do jiného klubu.

Když vám řeknu (napíšu), že jsem v tom klubu byla jediná bílá, v neonových šatech, s kytkou ve vlasech a okolo mě stovky černochů, všude jsem cítila trávu a místo hudby co si jako rap a reggae, asi si umíte udělat dost živý obrázek, jak to tam asi vypadalo :D Teď se tomu směji, ale v duchu jsem si říkala "O pane bože za co" ! :D V tomto príma klubu jsme byli asi 2 hodiny a potom jsme jeli domů.

Přijela jsem domů ve 3 am ráno a ještě hodinku jsem byla na skypu s mamčou, takže jsem šla spát okolo 4 am. Okolo osmé hodiny jsem se probudila a měla jsem strašnou zimnici, vůbec jsem necítila tělo a bylo mi zle, opravdu zle, že jsem se nemohla ani hnout se. Naštěstí jsem ještě usla, ale měla jsem stavy jako že - zima, horko, zima, horko a do toho všeho jsem začala cítit bolest v krku. Auto bez střechy, čekání 1,5 hodiny venku, hodně náročný pracovní týden, únava atd., není se ani čemu divit, že to na mě takhle padlo, bylo mi mizerně. Opravdu nemám ráda tyhle stavy. Pokaždé když mi je zle, ať to bylo v Londýně nebo tady, bych si přála úplně nejvíc být doma. Ve své posteli a obyčejného čaje s citronem od maminky bych si vážila jako nikdy. Probudila jsem se okolo desáté hodiny, podívala jsem se na IPhone a měla jsem tam sms od mojí HM, že jí je zle, jestli bych nepohlídala děti. Takže jsem opět pocítila ten stav, kdy jsem nevěděla, jestli se začít smát, nebo brečet. Zmohla jsem se jen na to, abych se převlékla, vyčistila zuby a šla nahoru. Když mě moje HM viděla, zeptala se mě, jestli jsem v pořádku. Tak jsem jí řekla, že mi není moc dobře, ale že děti pohlídám. A ona na to, že ne, že to je ok, ať se vrátím do postele. Aha ? Tak ona mi napíše, že jí je zle a pak mě pošle zpět do postele, i když jsem jí řekla, že zvládnu pohlídat děti ?! Neřešila jsem to, vrátila jsem se do postele a spala jsem 12 hodin. Myslím si, že to bylo opravdu tím, že jsem byla vyčerpaná, ale horečku a do toho bolest v krku, takovou kombinaci jsem dlouho neměla.

Druhý den, v neděli jsem se cítila o trošku líp, ale pořád jsem byla dost slabá. Na IPhonu jsem opět četla sms "Natalie I need your help" (Natalie potřebuji tvojí pomoc). Takže jsem se opět sebrala a ve svém volném dnu, kdy mi bylo zle jsem hlídala děti. HM opravdu nevypadala zrovna dvakrát nejlíp, takže jsme pracovala, ale nakonec jsem dostala i extra peníze, které se vždy hodí.

.... pokračování zítra :))

Minneapolis, Prior Lake - Minnesota

Zdravím všechny :)),

jsem po týdnu (hodně dlouhém a vyčerpávajícím týdnu) zpět na Floridě. A jak bylo v Minnesotě ? V pondělí - 12. srpna jsme letěli odpoledne z Tampy do Minneapolis. Ráno jsem si přivstala, zabalila do mého příručního zavazadla všechny věci, šla se psem, nasnídala se a hlídala jsem děti až do 11:30 děti, ve 12:00 h. byl odjezd směr letiště. Řeknu vám, že děti zrovna neměly svůj nejlepší den a to byl teprve začátek. V letadle jsem si "vylosovala" Charlieho, miminko, takže mi celou cestu "seděl" na klíně a HM seděla před námi a měla u sebe Williama. Říkala jsem si, že to bude v pohodě, že Charlie celý let prospí, ale ono ne :D Let byl opravdu záživný, kdo někdy cestoval v letadle sám s miminkem, asi si to umí dost živě představit, co se během skoro 3 hodin odehrávalo na mém sedadle. Vždycky když někam letím, říkám si : "O bože, hlavně aby vedle mě neseděla nějaká mimina s uřvaným miminem". Přesně to si asi o mě a o Charliem říkali lidé, když procházeli okolo nás :D Ale zvládli jsme to, dost jsem Charlieho teda litovala, ani se nedivím, že brečel, byl to jeho první let a nevím, jestli prožít svůj první let ve 4 měsících je nějaká výhra.

Když jsme přiletěli do Minneapolis, žízní, hladem a hroznou únavou jsem pomalu ani nevěděla, že jsem v USA natož v Minneapolis. Půjčili jsme si auto a jeli jsme za HM sestrou a její celou rodinou, kteří žijí v městečku, které se jmenuje Prior Lake. Opravdu krásné místo, cítila jsem se jak doma v ČR. Všude louky, lesy, stromy, zeleň a jezera, ani ne zima, ale ani ne nějaké extra teplo. Sestra HM celou dobu pobytu byla strašně moc milá, byla tam i mamka HM a s tou jsem si moc sedla. Myslím si, že jí může být tak okolo 50 let, strašně fajn ženská :)) Sestra HM pracovala v úterý a ve středu, takže jsme hlídali její děti. Její 3 děti :D Myslela jsem si, že po letu už mě nemůže nic překvapit, ale překvapilo. Takže jsme hlídali 2 dny, 5 dětí ve věku - 3 týdny, 4 měsíce, 1,5 roku, 2 roky a 4 roky. Byla jsem opravdu vyřízená, jedno dítě začalo brečet, druhé ho následovala, mezi tím se poprali další dvě o něco, samozřejmě následoval pláč :D Můžu říct, že po týdnu v Minnesotě se můžu poplácat po rameni a od teď jsem už připravená na vše. Opravdu obdivuji maminy, au-pairs, co mají 5 dětí, viz kamarádku Karen, která hlídá 5 dětí v New Yorku. Zpět k naší bandičce prťat. Opravdu bylo veselo, chodili jsme chytat žáby, každé ráno, odpoledne a večer ! Naposledy jsem chytala žáby když mi bylo asi 8 let, vím, jak to děti baví, takže jsem nahodila ten nejlepší úsměv co umím a předstírala, jak mi to vůbec není proti srsti, že se vůbec nebojím a užívám si to :D Ale bylo fajn sledovat děti, jak jsou z toho nadšený :)) Ve čtvrtek jsme byli v ZOO, zbožňuji ZOO ! V ZOO v Praze bych mohla být každý den a vůbec by mi to nevadilo, mám to tam opravdu moc ráda. Neměli jsme moc času si vše projít, protože děti byly unavené, ale i tak to byla zábava. Odpoledne mě HM odvezla do největšího nákupního centra v Minnesotě, přesně víc co na mě platí :)) Strávila jsem tam 6 hodin a kdo mě zná tak ví, že mi to vůbec nevadilo a užívala jsem si to. Jelikož máme v neděli první meeting s mojí KOO (koordinátorkou) a s holkama z Tampy a jedeme lodí se podívat na delfíny, chtěla jsem si koupit nějakou tašku na pláž. Sehnala jsem nádhernou ve Victoria´s secret, pak jsem si ještě koupila můj oblíbený hřeben Tangle Teezer, který jsem si nechala doma, obal v Apple store na IPhone a takové praktické, černé kraťasy. Takové nákupní centrum jsem opravdu ještě neviděla a to, že jsem jich teda už viděla :)) Byl tam i vodní svět, velké zábavné centrum pro děti a Legoland.

V neděli ráno jsme letěli domů, už jsem se těšila na ten klídek a do postele. Charlie ode mne dostal velkou pochvalu na cestě zpět, protože prospal celé 3 hodiny, chudák také toho měl plné kecky :)) Dnes - 20. srpna, jsem vstala jako obvykle, šla se projít se psem a šla do kuchyně, kde mě už čekal Will, udělala jsem mu waffle s ovocem, napapal se, konečně i zjistil, k čemu je dobrá vidlička, vyměnila jsem mu plínku a on zase prchnul do třetího patra za HM. Na takové věci jsem mu dobrá :)) Dopoledne jsem šla k našemu bazénu, co máme v rezortu, hrozně moc jsem to potřebovala, nádherně jsem si zaplavala v teplém bazénu a užila jsem si 2 hodiny na sluníčku s IPodem v uších. Odpoledne jsem opět hlídala děti, navečeřela a za chvilku půjdu nasbírat sílu na týden co mě čeká. HM zítra nastupuje do nové práce, takže budu mít děti od rána do večera. 

Na fb se mi ozvala další Italka - au-pair z Tampy a pozvala mě v pátek na párty, snad to klapne, už potřebuji vyrazit mezi lidi a minulý týden jsem si psala s holčinou z Polska, co je teď na školení v NYC a bude také bydlet v Tampě :))

Mějte se krásně ! :))

Naty, xxx

Greetings from America

ZDRAVÍM VŠECHNY Z AMERIKY :)) !!

Konečně mám chvilku, abych oficiálně napsala první článek z USA :)) Po pravdě, ani nevím, kde mám začít, stalo se toho tolik. Takže hezky pěkně popořadě. 

Poslední noc doma, loučení s rodinou, let, Aduš a Marťa, školení, New York

Je to neuvěřitelné, ale už je to 12 dní, co jsem naposledy byla v ČR, doma, viděla svoji rodinu a spala naposledy ve své posteli. Člověk si to kvůli stresu a nervozitě ani všechno neuvědomí, když opouští byt, ale snažila jsem se moc neohlížet, protože vidět tam naší Baruš, jak si jde lehnout do jejího pelíšku č. 3, aby byla připravená k útoku, až se vrátíme zpátky domů a vědět, že jí rok/dva neuvidím mi naprosto trhalo srdce. Loučení na letišti bylo jak se dalo očekávat šílené, nechci se o tom moc rozepisovat, kdo mě zná, určitě ví, že to pro mě nebylo nic lehkého, ale překvapivě jsem to zvládla. Byla jsem úplně vyřízená, chtělo se mi hrozně brečet, ale odcházela jsem s úsměvem na tváři, protože jsem věděla/vím, že mi doma fandí, jsou na mě pyšný a já mám skvělou rodinu, domov, kam se můžu vždy vrátit a kde na mě budou vždy čekat s otevřenou náručí, ať se mi ve světe povede jakkoliv. Mít tohle je velký dar, kterého si nikdy nepřestanu vážit.

První let nás čekal do Polska, vše bylo v pohodě, ale upřímně jsem byla mírně vyděšená, když jsem viděla to mini letadlo, ještě jsem s takhle malým neletěla. V Polsku nás čekat druhý let, směr New York :)) Tenhle let už byl o trošku komplikovanější, teda, o trošku, o hodně :D Letět 9 hodin opravdu není žádný med. Už po 3 hodinách jsem nevěděla, kam si strčit nohy a jak si sednout. A když už jsme u toho letu do NYC, rada pro všechny au-pair, které teprve tento let čeká, teplé ponožky a mikči sebou, ta klimatizace je zabiják, byla tam šílená zima ! Po úmorném letu, když jsme konečně byli nad New Yorkem jsem nevěřila vlastním očím, ten pocit se nedá popsat, kdo to nezažil, nepochopí. Je to nádhera, vědět, že jste to zvládli, že jste tu a za chvilku přistanete na americké půdě :)) Na letišti nás s cedulkou Au-Pair in America čekala paní, která nám zavolala odvoz a odškrtla si nás ze seznamu, že jsme všechny :))

V hotelu na pokoji jsme byla jen s jednou holčinou, Brazilkou a samotné školení ? Možná bych si ho užila víc, kdybych nebyla tak unavená a vyřízená, vůbec jsme neměli čas na odpočinek, osobní volno každé dvě hodiny 15 minut a každé ráno brzo budíček a opět školení. Takže celé školení bylo opravdu zápřah, ale na co nikdy v mém životě nezapomenu, byl výlet do centra New Yorku. Všem budoucím au-pairkám ho naprosto doporučuji. New York je překrásný, jedinečný, úplně jiný než jakékoliv město a celkově dech beroucí, s naprostým klidem můžu říct, že večer v NYC patří mezi mé nejlepší a nejsilnější zážitky v životě :)) Ve čtvrtek nás čekal všechny odlet, což také znamenalo další loučení s Aduš, Marti a Karen :(( Neloučílo se nám snadno, ale už plánujeme výlet po USA na prosinec, neuvěřitelně moc se těším, doufám, že nám to klapne.

Můj let byl opožděn kvůli počasí, ten den v NYC pršelo a to dost, takže jsem strávila na letišti záživných 5 hodin, ale můžu být ráda, že můj let nebyl zrušen ! Když jsem po 5 hodinách čekání konečně usedla do letadla, takový stav jsem ještě nezažila. Vyčerpaná, bez energie, unavená, vyřízená, naprosto k.o. Už jsem chtěla být na Floridě a mít to za sebou. Do Tampy jsem letěla 3 hodiny. Na letišti mě čekala HM (host mom) a HD (host dad) pak pro nás přijel.

Musím zaklepat, že jak HM tak HD jsou zatím úplně v pohodě, nějak extra se nepřetvařují a berou mě spíš jako kamarádku, tak ještě by ne, když jsou starší jen o 8 let :)) A děti ? Věděla jsem, že to bude zápřah, ale že až takový, to jsem fakt netušila. Jsou to opravdu ještě mimískové, ale mám za sebou první pracovní týden, kdy jsem s nimi byla úplně sama od pondělí do pátku a vše v pohodě. Bydlíme na krásném místě, je to soukromý rezort, kam se nikdo cizí z venku nedostane. Jsou tu bazény, přístav, parky, hřiště pro děti, posilovna, restaurace, vše, na co si člověk vzpomene. Barák kde bydlíme je skvělý, máme tu i výtah, docela mě to překvapilo, koho by také ne. Všichni se tu znají, trošku mi to tu připadá jak v Zoufalích manželkách, vlastně úplně dokonalá kopie.

Už jsem stihla i nákupy, byla jsem na nich včera - ve čtvrtek. Opravdu jsem si to užila, strávila jsem v místním nákupním centru asi 4 hodiny, nějak extra jsem nic nenakupovala, překvapivě, ale užívala jsem si ten klid, že jsem bez dětí, kafe ve Starbucksu atd.. Hrozně jsem to potřebovala :))

Teď mám před sebou volný víkend, v neděli přijde moje koordinátorka, aby mi pomohla s výběrem školy a v pondělí letím já a HM s dětmi do Minnesoty na týden za její sestrou, tak jsem na to zvědavá.

Zatím tedy vše klape, doufám, že to tak i zůstane :))

Mějte se krásně a co nejdřív zase přidám článek :))

Natálie, xxx

America ? I´m ready !

ahoj :)),

je neděle, 28. 7. 2013 a pro mě to znamená jediné ! ZÍTRA 29. 7. 2013 LETÍM ✈DO USA :)) Každý, kdo si to sám prožil, asi ví, jak se teď cítím a co všechno se mi honí hlavou. Mám strach, ale zároveň nádherný pocit z toho, jaké mám štěstí, že mám tu možnost splnit si svůj sen, cestovat, podívat se na místa, na která se většina lidí v mém věku ani nepodívá a za to patří zas a znovu velké DĚKUJI hlavně mé zlaté mamince a rodině.

Tak mi prosím držte palce, já se loučím posledním článkem z ČR a těšte se na první článek/info už z USA :))

Mějte se nádherně,

Natálie xxx

Last week in Czech Republic

Zdravím všechny čtenáře mého blogu :)),

řeknu vám, včerejší noc - ráno jsem si opravdu užila. Šla jsem spát okolo 11. hodiny večerní a usla jsem až kolem 4. hodiny ranní. Nevím, jestli už to je stresem z letu, nebo kvůli tomu, že byl snad úplněk :D, ale každopádně to, že mi v brzkých ranních hodinách přišla důležitá sms, jsem ani moc nezaregistrovala. Když jsem se probudila z mého kómatu, koukla jsem na mobil a měla jsem tam sms od kurýrní služby, že mi dnes doručí moje vízum. To byla teda rychlost :)) Mám hned lepší pocit, když už ho mám u sebe :)) Pomalu už si dávám na stranu věci, které si povezu sebou. Balení nějak zásadně neřeším, jelikož na Floridě je skoro celý rok slunečno a vysoké teploty. Ještě mi zbývá oběhat pár doktorů, nakoupit zbylé potřebné věci, dát dohromady léky, které bych mohla v USA potřebovat, okopírovat pro jistotu všechny osobní dokumenty, v případě ztráty. Doufám, že tohle peklo jménem "ztráta" osobních dokumentů, cestovního pasu, víza atd. se mě netýká, jsem na své osobní věci až moc opatrná, ale všude to doporučují a jistota je jistota :)) Dárky pro děti už mám také vyřešené. Malému Williamovi (tomu staršímu) jsem koupila knížku o Krtečkovi v angličtině, puzzle a nějaké nálepky a Charliemu kousátko od Curaproxu, které je úžasné pro dásně a správný růst prvních zoubků miminka a k tomu ještě hračku, Oslíka na kočárek. Přemýšlela jsem, že mu koupím velkého plyšáka krtečka, ale jelikož je miminko, měl by ho nejspíš pořád ulepeného a od slin. A rodičům ? Stále jsem nic inteligentního nevymyslela, asi to opravdu nechám na poslední chvíli a budu muset teda zapojit mozkové závity :))

Přeji krásný den,

Natálie :))

Visa and flight details

ahoj :)),

tak mám za sebou úspěšný pohovor na ambasádě !! Yaay :)) Na pohovor jsem byla objednaná v 9:00 hod., před tím jsem si ještě vyzvedla potřebné formuláře k pohovoru na vrátnici v agentuře Coolagent a vyrazila směr ambasáda, kde jsem byla hodinu s předstihem. Byla jsem za tu rezervu ráda, v klidu jsem si zašla do Starbucksu, který je hned "nebezpečně" vedle americké ambasády :)) a v 8:30 jsem si šla stoupnout do fronty k ambasádě, kde už tak cca 10 lidí čekalo. Po chvilce ke mě přistoupil pán z ochranky, chtěl vědět moje jméno, které si odškrtl ze seznamu a pustil mě dovnitř, kde jsem se podrobila prohlídce věcí, odevzdala vypnutý mobil, IPod, dostala kartičku s číslem a šla jsem do haly. V hale bylo už bylo dost lidí, přistoupila jsem k okýnku, odevzdala pas, poplatek 160 dolarů, vytištěný papír s termínem schůzky, potvrzení o zaplacení kurýra, obálku se jménem, adresou a tel. číslem a dokumenty od agentury. Paní, která mluvila česky mi vše zkontrolovala a oznámila mi, že za CHVILIČKU mě budou volat. Slovo chviličku jsem schválně zdůraznila, protože slovo chvilička znamenalo přesně 1 hodinu a 45 minut. Tak pro představu, takhle na americké ambasádě trvá chvilička :D Takže jsem si sedla k čekajícím a čekala a čekala :)) Po hodině a 45 minutách se najednou ozvalo něco podobné mému jménu. Takže jsem šla k dalšímu okýnku, kde už byla slečna, která se mnou mluvila anglicky. Nejdřív po mě chtěla otisky a poté se mě ptala na pár otázek. Proč jedu do USA jako au-pair, kde tam budu bydlet, jestli tam budu studovat školu, co jsem dělala po dobu půl roku v ČR, co jsem se vrátila z Londýna a jaké mám plány potom, až se vrátím z USA. Na vše jsem jí v pořádku odpověděla, slečna mi schválila vízum, které mi během 4 - 5 dnů doručí kurýr domů.

Včera jsem se také konečně dozvěděla informace o letu. Odlétám 29. července z Prahy směr Warsawa a poté letím polskou leteckou společností do New Yorku na Kennedyho letiště. Ano, tak si tak říkám, mohla jsem schytat horší let ?! :D Asi těžko :D Každopádně, "darovanému" koni na zuby nehleď. Jediné pozitivní info na tomto letu je, že opravdu neletím sama. Z Prahy se mnou poletí Adélka z Plzně a budeme mít k sobě další partačku Marťu, takže nakonec budeme 3, v Polsku se k nám přidají další 2 holčiny a v NYC už na nás bude čekat Karen, takže to vypadá, na celkem slušnou bandičku, díky za to ! :))

Ještě jsem také chtěla přidat info pro budoucí au-pair o všech platbách, které vás čekají. Po pravdě, tahle "sranda" vydat se do USA pracovat jako au-pair není žádná levná záležitost, i když se to může na první pohled zdát, ale ty zkušenosti a zážitky si myslím, že jsou pak k nezaplacení a že se do toho investovat vyplatí. Neuvěřitelně velké DĚKUJI patří mé rodině, která mě ve splnění mého snu finančně podporuje, jsem jim vděčná a doufám, že jim to jednou budu moct nějak oplatit, vrátit :))

Zpět k poplatkům : 

• 1 000,- Kč - poplatek agentuře Coolagent za zprostředkování (tento poplatek neplatíte, pokud máte odpracováno určitých počet hodin s dětmi pod 2 roky, více informací najdete na stránkách agentury)
• 160 USA (3 200,- Kč) - poplatek za vízum na ambasádě
• 152,- Kč - poplatek za kurýra
• 550 Euro (14 300,- Kč) - poplatek agentuře Au-pair in America (APIA) + maximální pojištění, A + B od agentury

Takže poplatky vás vyjdou na cca 20 000,- Kč + dárky rodině, léky, věci k osobní potřebě, ale tohle už je hodně individuální, ale i tak si myslím, že vše vyjde na cca 25 000,- Kč - 30 000,- Kč. Letenky z Prahy do NYC platí agentura + školení a letenky z NYC do místa, kde budete bydlet s HF (host family) platí ona.

Včera jsem dostala milý e-mail od HM, kde se mě ptala, jestli s ní a s dětmi nechci hned v srpnu až přiletím letět navštívit její rodinu do Minnesoty. Hned jsem souhlasila, těším se :))

Takže teď jediné co mi zbývá je, vyčkat na vízum, nakoupit dárky pro HF, odhlásit se z pojišťovny, dokoupit a zabalit věci. Posledních 12 dní a letím :))

Hezký večer a dobrou noc,

Natálie xxx

15 days left

ahoj :)),

tak jsem po třech úžasných týdnech strávených v Řecku a dvou dnech v Maďarsku, Budapešti zpět doma a před sebou mám posledních 15 dní v ČR. Neuvěřitelné, jak ten čas letí :)) Před odjezdem do Řecka jsem si vyřídila pohovor na americké ambasádě, který mě čeká ve středu, 17. července a vyplnila vízum online. Pomalu si už začínám uvědomovat, do čeho jsem se to "namočila" (ano, už je také na čase :D) a už se dostavila i mírná panika a stres, abych vše stihla zařídit. Na seznamu mám snad milion věcí, na které nesmím před odjezdem zapomenout. Ambasáda, pojištění, dárky do USA, oběhat doktory, nakoupit potřebné věci atd., atd. a hlavně si užít každou vzácnou chvilku s rodinou :)) Snad vše bude bez problémů a ok. S HF jsem stále v kontaktu, za což jsem moc ráda, určitě budou fajn, doufám v tom. Na fb jsem se seznámila s holčinou, Adélkou, se kterou bych měla 29. července letět směr NYC - školení. Doufám, že nám to klapne, byla bych moc ráda.

Mějte se krásně a užívejte teplých letních dnů :))

Natálie xxx