1 month and 11 days in Florida - Part one

ahoj :)),

po delší odmlce se opět hlásím z Floridy !! Po návratu z Minnesoty se toho událo tolik, že po pravdě ani nevím, kde začít :)).

Ten týden, když jsem se vrátila z Minnesoty, kde jsem byla navštívit mojí HM sestru, můžu upřímně říct, že pro mě byl asi zatím nejhorší týden, za tu dobu co jsem tady. V týdnu jsem pracovala opravdu hodně, skoro 12 hodin každý den. Měla jsem toho plné kecky, byla jsem unavená, absolutně vyčerpaná, ale i přes to jsem se rozhodla, že půjdu v pátek večer ven a užiji si mojí první americkou párty v životě :)) Kdybych zůstala doma na zadku, udělala bych líp. Každopádně, pracovala jsem do 8:30 pm a v 9 : 00 pm jsem měla sraz s kamarádkou Italkou, která bydlí ve stejném rezortu jako já. Děti už jsem uložila v 7:00 pm do postele, abych měla čas se připravit :D Překvapivě nebyl ani žádný protest ! V 9:00 pm na mě čekala Cristina s jejím přítelem, který jí přijel navštívit z Itálie před domem. Když jsem viděla jejich krásné auto bez střechy, najednou jsem měla energie na rozdávání a těšila jsem se, jak si ten večer užijeme :)) V Cheesecake Factory jsme měli sraz s ještě dalšími lidmi a pak jsme vyrazili všichni společně směr Ybor City. Město vzdálené cca 30 minut od Tampy.

Po zaparkování auta jsme si šli stoupnout do fronty, která byla před vstupem do klubu. Čekali jsme venku 1,5 hodiny !! Během té doby čekání jsem nevěřila vlastním očím, co se děje okolo mě. Nejdřív si to k nám nakráčel policista na koni, který na nás všechny křičel, ať jdeme blíž ke stěně, že naše fronta zabírá místo na ulici pro chodce. Poté okolo nás prošel "pán" s nákupním košíkem, kde měl obrovského hada, takového toho žlutého (omluvte mě za moji neznalost hadů, nejsem zrovna jejich fanoušek) a velkého ještěra. Tak pardon, ale to už na mě bylo trošku moc :D Do toho holky ve věku 12 - 15 div né polonahé po ulici, kdyby si nevzaly nic na sebe, vyjde to asi na stejno. Americká moda je šílená !

Po 1,5 hodině jsem konečně byla na řadě a pán z ochranky chtěl vidět mojí ID. Ukázala jsem mu mojí českou ID (občanku) a on mi stroze oznámil, že moje občanka je FAKE (falešná), že mi nevěří, že mi je 21 let, tím pádem mě nemůže pustit do klubu a ať mu ukážu můj cestovní pas, který jsem samozřejmě u sebe neměla. Tento velice ochotný a milý pán se tedy se mnou rozloučil a popřál mi hezký večer :D Nevěděla jsem, co mám dělat. Brečet, smát se :D Pro příště vím, že si sebou mám vzít pas, ale po takové dlouhé době čekání venku a po tom, co mi někde úplně na jistotu oznámí, že moje ID je FAKE jsem byla dost naštvaná. Nechtěla jsem si nechat zkazit večer. Takže se šlo do jiného klubu.

Když vám řeknu (napíšu), že jsem v tom klubu byla jediná bílá, v neonových šatech, s kytkou ve vlasech a okolo mě stovky černochů, všude jsem cítila trávu a místo hudby co si jako rap a reggae, asi si umíte udělat dost živý obrázek, jak to tam asi vypadalo :D Teď se tomu směji, ale v duchu jsem si říkala "O pane bože za co" ! :D V tomto príma klubu jsme byli asi 2 hodiny a potom jsme jeli domů.

Přijela jsem domů ve 3 am ráno a ještě hodinku jsem byla na skypu s mamčou, takže jsem šla spát okolo 4 am. Okolo osmé hodiny jsem se probudila a měla jsem strašnou zimnici, vůbec jsem necítila tělo a bylo mi zle, opravdu zle, že jsem se nemohla ani hnout se. Naštěstí jsem ještě usla, ale měla jsem stavy jako že - zima, horko, zima, horko a do toho všeho jsem začala cítit bolest v krku. Auto bez střechy, čekání 1,5 hodiny venku, hodně náročný pracovní týden, únava atd., není se ani čemu divit, že to na mě takhle padlo, bylo mi mizerně. Opravdu nemám ráda tyhle stavy. Pokaždé když mi je zle, ať to bylo v Londýně nebo tady, bych si přála úplně nejvíc být doma. Ve své posteli a obyčejného čaje s citronem od maminky bych si vážila jako nikdy. Probudila jsem se okolo desáté hodiny, podívala jsem se na IPhone a měla jsem tam sms od mojí HM, že jí je zle, jestli bych nepohlídala děti. Takže jsem opět pocítila ten stav, kdy jsem nevěděla, jestli se začít smát, nebo brečet. Zmohla jsem se jen na to, abych se převlékla, vyčistila zuby a šla nahoru. Když mě moje HM viděla, zeptala se mě, jestli jsem v pořádku. Tak jsem jí řekla, že mi není moc dobře, ale že děti pohlídám. A ona na to, že ne, že to je ok, ať se vrátím do postele. Aha ? Tak ona mi napíše, že jí je zle a pak mě pošle zpět do postele, i když jsem jí řekla, že zvládnu pohlídat děti ?! Neřešila jsem to, vrátila jsem se do postele a spala jsem 12 hodin. Myslím si, že to bylo opravdu tím, že jsem byla vyčerpaná, ale horečku a do toho bolest v krku, takovou kombinaci jsem dlouho neměla.

Druhý den, v neděli jsem se cítila o trošku líp, ale pořád jsem byla dost slabá. Na IPhonu jsem opět četla sms "Natalie I need your help" (Natalie potřebuji tvojí pomoc). Takže jsem se opět sebrala a ve svém volném dnu, kdy mi bylo zle jsem hlídala děti. HM opravdu nevypadala zrovna dvakrát nejlíp, takže jsme pracovala, ale nakonec jsem dostala i extra peníze, které se vždy hodí.

.... pokračování zítra :))