Fresh news

Zdravím všechny čtenáře mého blogu :)),

koukám, že návštěvnost blogu už překročila 5 tisíc lidí, jsem ráda, že můj blog má své čtenáře a díky za to !!

Už druhý týden hlídám děti s babičkou, která jede zítra domů a moje HM a HD se vrací z Itálie. Abych pravdu řekla, docela jsem si ty dva týdny užila. Babi je hrozně milá, vůbec mi nevadilo s ní tady být ba naopak. Snažila se pro děti dělat maximum, navštívili jsme ZOO, vodní park atd. Will chtěl být pořád s ní, neustále se okolo ní motal a se mnou nechtěl trávit čas ani za nic, né že bych si stěžovala :D Měla jsem Charlieho (miminko) na plný úvazek celý dny. Ale musím je pochválit, až na pár jejich extra chvilek byli zlatý.

Minulý týden jsem měla sraz s holkami v Cheesecake Factory. Stále plánujeme, domlouváme a vyřizujeme náš výlet do Key West, který by se měl uskutečnit 18.-20. října a zatím to vypadá, že i jednu noc budeme v Miami. Snad dostanu volný víkend, moje HF mi výlet schválila, ale moje HM stále neví, jestli bude mít v práci volno. Dále nás čeká můj milovaný Halloween :)) Zbožňuji ten den !! V Londýně jsem si ho moc užila a doufám, že letos v USA tomu nebude jinak. Hledáme na internetu kostýmy, takže pevně věřím, že nás napadne nějaký originální převlek a užijeme si to. Dále nás čeká Thanksgiving Day, Black Friday ( už teď kvůli němu nemůžu spát :D), Will bude slavit narozeniny a v neposlední řadě moje dovolená v prosinci. Plánuji, že bych se podívala do New Yorku, je to můj sen, zažít vánoční atmosféru v NYC, ale na druhou stranu jsem včera dostala návrh od mé kamarádky Pauliny, jestli nepojedeme na týden v prosinci na Bahamy lodí a to je nabídka, která se nedomítá :)) Tak uvidím !! 

Dlouho jsem také přemýšlela, jestli se s vámi mám podělit i o jednu ne zrovna veselou příhodu, dost soukromou, která se mi přihodila. Ale pak jsem si řekla, proč ne ? Může to sloužit i jako varovaní pro všechny důvěřivá děvčata, jako jsem já a myslím si, že zvědavci typu, co po otázce "Jak se máš?", následuje hned další otázka "A co kluci v USA?", si také přijdou na své. Seznámila jsem se tu s úžasným klukem. Slovák s americkým občanstvím, který tu má rodinu a žije tu už přes 10 let. Po pár hodinách, když jsem s ním měla první rande, nevěřila jsem, že někdo takový, může vůbec existovat a jaký jsem měla štěstí, že jsem potkala někoho, s kým můžu v USA mluvit svým rodným jazykem a přemýšlet nahlas. Byl to opravdový genteleman, kluk, o kterým jsem vždy snila a doufala jsem, že takového najdu. Otevíral mi všude dveře, neustále mě chválil a obdivoval, jak mi to sluší, byl všímavý a inteligentní. Když si tam zpětně uvědomuji, co se stalo, musím se smát. Byli jsme na sushi v japonské restauraci, kde vždy dostanete po jídle maličkaté "sušenky"/dezert, který když otevřete, uvnitř máte papírek s příslovím. Už podruhé jsem si vytáhla ten stejný.

Be careful ! Bees with honey in their mouths have stings in their tails. - Buď opatrná ! Včely s medem v ústech mají žihadla v jejich ocasech. Tak strašně to sedělo ! Přísloví, které ho dokonale vystihlo, jen kdybych to v tu chvíli poznala :)) Pan "gentleman" přesně věděl, na jakou citlivou strunu má zahrát. Konverzace o Vánocích, jak by si je přál trávit se mnou, o tom jak mu záleží na tom, abych byla šťastná, jak mě má rád a dalších milion frází, které dostanou každou holku, i kdyby nechtěla. Opravdu jsem byla v sedmém nebi, jenže z toho nebe jsem spadla přímo na "hubu", když po jednom nevydařeném dni na lodi mě nechal s taškami a vybitým mobil na ulici v St. Petersburgu a ani se nezajímal, jak se dostanu domů a jestli budu v pořádku. Když jsme slyšela motor té lodi, stála jsem jak opařená a nemohla jsem uvěřit, co mi právě udělal a jak se zachoval, že odjel a nechal mě tam. Vůbec jsem neměla ponětí, kde jsem, neměla jsem mobil a netušila jsem, co dělat. Tak tenhle pan "gentleman" se ukázal jako pěkný lhář ve slušivé košili, který se se mnou očividně chtěl jen ukázat a kterému nejvíc záleželo na tom, jak vypadám, než na tom, jak se cítím a přesně věděl, na jakou strunu má zahrát a čím si mě získá. Dobře, dostala jsem další "životní lekci" a beru to jako zkušenost, dost nemilou, ale aspoň si příště dám pozor, komu věřit a komu ne. Jsme vyléčená z nějakých rádoby ulhaných "gentlemanů", kdybych si mohla něco přát, asi by to bylo to, abych potkala kluka, s kterým se budu cítit fajn, když si na sebe vezmu své oblíbené polorozpadné kraťasy, nebudu muset stále hlídat, jestli mám dokonalý make-up a vlasy. Tohle nejsem já a díky za to ! Dám přednost klukovi, který má na sobě ušmudlané conversky, který je sám sebou, má mě obyčejně, čistě rád bez dalších jiných nesmyslných keců a hlavně je ke mě upřímný, ať se děje cokoliv. Odpustím, snesu hodně, ale lež ne. 

Ale co ještě musím zmínit je to, jak úžasné kamarády tu mám. Takové, co se o vás postarají, co vás nenechají stát někde na ulici a co pro vás přijedou kamkoliv a pomůžou vám :)) Vše špatné je k něčemu dobré. A já jsem díky této mizerné zkušenosti poznala, že tu nejsem sama, že se mám na koho spolehnout a že tu mám někoho, komu se můžu svěřit a s kým jsem v bezpečí. Tenhle pocit je strašně fajn :))

Také jsem se s vámi chtěla podělit o informaci, že příští týden - sobotu nastupuji do školy. Budu studovat angličtinu na University of South Florida, těším se ! :))

Mějte se krásně a užívejte prvních podzimních dnů, ať jste kdekoliv :))

Natálie, xxx

Photos - Children, place where we live and Kennedy Space Center

1 month and 11 days in Florida - Part two

Tak se vracím k pokračování předchozího článku :))

Kupodivu se mi během dne udělalo líp, byla jsem s dětmi na procházce, udělala jsem jim oběd a dala po obědě spát. K večeru jsme měli první au-pair meeting s naší koordinátorkou. Byli jsme na výletě na lodi pozorovat delfíny na Clearwater beach. Nádherné místo, moc jsem si to užila a když jsem viděla všechny ty delfíny kolem nás, měla jsem radost jak malé dítě :))

V pondělí mi napsala jedna holčina (au-pair, Giovanna - Italka) co jsem jí poznala ten šílený pátek večer v Cheesecake Factory, jestli s nimi nechci jet na víkend pryč. Odjezd v pátek a návrat v neděli. Ani jsem se moc nevyptávala, kam jedou atd., aby mi to nebylo líto, protože jsem věděla, že budu v sobotu večer pracovat, takže jsem to odřekla. Přes týden jsem měla děti opět od rána do večera a ani jsem neměla žádné plány na víkend. V pátek odpoledne mi volala moje HM, že nakonec pojedou ještě dnes (v pátek) večer navštívit HD rodiče, co bydlí v Georgii, Savannah, protože v pondělí je svátek a moje HM dostala v práci volno, tak ať se rozmyslím, jestli chci jet s nimi a nebo zůstanu celý víkend doma a že mi za chvilku zavolá, jak jsem se rozhodla. Představa strávit s dětmi 8 hodin v autě na cestě tam a 8 hodin na cestě na zpět mě opravdu víc než děsila. Už hned jak mi HM položila telefon jsem věděla, že se mi moc nechce a radši zůstanu celý víkend sama a konečně se vyspím. Ale v zápětí jsem si vzpomněla na holky, které jedou na ten víkend pryč, tak jsem volala hned Giovanně, jestli můžu jet s nimi, že mi je úplně jedno, kam jedou, hlavně abych něco zažila, viděla a konečně na pár dní slušně řečeno "opustila" barák :)) Giovanna mi řekla, že už mají rezervaci na motel, ale ať chvilku počkám, že mi zavolá. Za půl hoďky mi volala, že ten jejich motel je plný, ale že našla jiný, kde mají volný pokoj a abych neplatila plnou cenu pokoje sama, že tam se mnou bude a ostatní holky budou v tom rezervovaném motelu kousek od nás. Tu holčinu jsem viděla jen jednou večer, můžu říct, že jsem jí vůbec neznala a ani ona mě. Ale i přes to, byla tak zlatá a neuvěřitelně ochotná se namáhat mi najít ubytování a ještě se nabídla, že bude na motelu se mnou, abych neplatila plnou cenu. Vzápětí jsem volala mojí HM, že jedu s holkama na výlet a že jedeme navštívit NASA centrum a na Cocoa beach. HM souhlasila, že ať jedu a užiji si to, ale jestli bych mohla klukům zabalit věci a že HD už je na cestě domů, že si vezme děti, abych také měla čas si zabalit věci a připravit se.

Během pár minut jsem se hekticky zabalila a čekala na DjiDji (au-pair z Francie), který mě měla vyzvednout. Po cestě jsme s DjiDji vyzvedly všechny holky a nakonec nás tedy bylo 5. Já, Giovanna (Itálie), DjiDji (Francie), Ellen (Brazílie) a Steffani (Brazílie). Cesta trvala skoro 3 hodiny. Holky nás vysadily v našem motelu a jely do jejich. S Giovannou jsme spali v takovém tom typickém americkém motelu, jak tam jsou ty pavlače. Když jsem to viděla z venku, bála jsem se, co mě čeká vevnitř. Nakonec byl pokoj docela útulný, koupelna, sprcha a záchod čistý a postel také. To pro mě bylo to hlavní, dál jsem radši náš pokoj nezkoumala :)) Ráno jsme měly s Giovannou zaplacenou snídani. Nemyslete si, že to byl nějaký luxus, byla to snídaně v motelu, takže pár muffinů, čaj, káva a cereálie a tím to haslo :D Ale lepší, než nic, já jsem byla spokojená :))

Skoro celou sobotu jsme byli v NASA centru, další obrovský zážitek. Vstupenka tedy stála dost, 50 dolarů, ale zážitek k nezaplacení, nelituji ani jednoho dolaru. K večeru jsme jeli na Cocoa beach, nejoblíbenější místo a ráj pro surfaře. Sice to tam bylo hlava na hlavě, ale celá pláž byla jedna velká párty, úžasný :)) Večer jsme šli na večeři a pak na párty. V neděli jsme byli v jednom velice slavném shopu pro surfaře - Ron Jon a to byl tedy ráj na zemi ! Neonové křiklavé barvy, Roxy holčičí oblečení, Billabong, Vans, atd., atd. Ano, dostala jsem trošku amok, ani jsem nekoukala na ceny a do kabinky jsem si brala minimálně 15 kousků oblečení, ale ven z šatny jsem odcházela jen s kšiltovkou :D Můžu být ráda, že jsem ušetřila peníze, ale neměla jsem to v plánu, chtěla jsem si něco koupit, ale vše mi bylo nějaké velké a ne, nezhubla jsem tu, jen to je tím, že ty beach věci jsou většinou dost volné, protože se nosí na plavky, ale já chtěla něco, co si můžu vzít normálně, ne jen na pláž.

Tento víkend Giovanna a DjiDji slavily narozeniny na pláži. Bylo to hezké :)) Jsem moc ráda, že tu mám konečně kamarádky, aspoň se tu necítím tak sama a užívám si to tu mnohem víc :))

Také bych se moc chtěla omluvit za to, že vždy odpovídám na vzkazy ať na fb, nebo na e-maily s dost velkým zpožděním. Je to tím, že opravdu pracuji nonstop a když už mám konečně volno, padnu za vlast (za tu českou :D) do postele, usnu během chvilky a druhý den na novo. Nemám čas na nic, ale snažím se odpovídat jen jak to jde :))

Doufám, že se máte krásně, posílám moc pozdravů a až bude zase čas, s radostí přidám další článek o tom, jak tady válčím :))

Natálie, xxx

1 month and 11 days in Florida - Part one

ahoj :)),

po delší odmlce se opět hlásím z Floridy !! Po návratu z Minnesoty se toho událo tolik, že po pravdě ani nevím, kde začít :)).

Ten týden, když jsem se vrátila z Minnesoty, kde jsem byla navštívit mojí HM sestru, můžu upřímně říct, že pro mě byl asi zatím nejhorší týden, za tu dobu co jsem tady. V týdnu jsem pracovala opravdu hodně, skoro 12 hodin každý den. Měla jsem toho plné kecky, byla jsem unavená, absolutně vyčerpaná, ale i přes to jsem se rozhodla, že půjdu v pátek večer ven a užiji si mojí první americkou párty v životě :)) Kdybych zůstala doma na zadku, udělala bych líp. Každopádně, pracovala jsem do 8:30 pm a v 9 : 00 pm jsem měla sraz s kamarádkou Italkou, která bydlí ve stejném rezortu jako já. Děti už jsem uložila v 7:00 pm do postele, abych měla čas se připravit :D Překvapivě nebyl ani žádný protest ! V 9:00 pm na mě čekala Cristina s jejím přítelem, který jí přijel navštívit z Itálie před domem. Když jsem viděla jejich krásné auto bez střechy, najednou jsem měla energie na rozdávání a těšila jsem se, jak si ten večer užijeme :)) V Cheesecake Factory jsme měli sraz s ještě dalšími lidmi a pak jsme vyrazili všichni společně směr Ybor City. Město vzdálené cca 30 minut od Tampy.

Po zaparkování auta jsme si šli stoupnout do fronty, která byla před vstupem do klubu. Čekali jsme venku 1,5 hodiny !! Během té doby čekání jsem nevěřila vlastním očím, co se děje okolo mě. Nejdřív si to k nám nakráčel policista na koni, který na nás všechny křičel, ať jdeme blíž ke stěně, že naše fronta zabírá místo na ulici pro chodce. Poté okolo nás prošel "pán" s nákupním košíkem, kde měl obrovského hada, takového toho žlutého (omluvte mě za moji neznalost hadů, nejsem zrovna jejich fanoušek) a velkého ještěra. Tak pardon, ale to už na mě bylo trošku moc :D Do toho holky ve věku 12 - 15 div né polonahé po ulici, kdyby si nevzaly nic na sebe, vyjde to asi na stejno. Americká moda je šílená !

Po 1,5 hodině jsem konečně byla na řadě a pán z ochranky chtěl vidět mojí ID. Ukázala jsem mu mojí českou ID (občanku) a on mi stroze oznámil, že moje občanka je FAKE (falešná), že mi nevěří, že mi je 21 let, tím pádem mě nemůže pustit do klubu a ať mu ukážu můj cestovní pas, který jsem samozřejmě u sebe neměla. Tento velice ochotný a milý pán se tedy se mnou rozloučil a popřál mi hezký večer :D Nevěděla jsem, co mám dělat. Brečet, smát se :D Pro příště vím, že si sebou mám vzít pas, ale po takové dlouhé době čekání venku a po tom, co mi někde úplně na jistotu oznámí, že moje ID je FAKE jsem byla dost naštvaná. Nechtěla jsem si nechat zkazit večer. Takže se šlo do jiného klubu.

Když vám řeknu (napíšu), že jsem v tom klubu byla jediná bílá, v neonových šatech, s kytkou ve vlasech a okolo mě stovky černochů, všude jsem cítila trávu a místo hudby co si jako rap a reggae, asi si umíte udělat dost živý obrázek, jak to tam asi vypadalo :D Teď se tomu směji, ale v duchu jsem si říkala "O pane bože za co" ! :D V tomto príma klubu jsme byli asi 2 hodiny a potom jsme jeli domů.

Přijela jsem domů ve 3 am ráno a ještě hodinku jsem byla na skypu s mamčou, takže jsem šla spát okolo 4 am. Okolo osmé hodiny jsem se probudila a měla jsem strašnou zimnici, vůbec jsem necítila tělo a bylo mi zle, opravdu zle, že jsem se nemohla ani hnout se. Naštěstí jsem ještě usla, ale měla jsem stavy jako že - zima, horko, zima, horko a do toho všeho jsem začala cítit bolest v krku. Auto bez střechy, čekání 1,5 hodiny venku, hodně náročný pracovní týden, únava atd., není se ani čemu divit, že to na mě takhle padlo, bylo mi mizerně. Opravdu nemám ráda tyhle stavy. Pokaždé když mi je zle, ať to bylo v Londýně nebo tady, bych si přála úplně nejvíc být doma. Ve své posteli a obyčejného čaje s citronem od maminky bych si vážila jako nikdy. Probudila jsem se okolo desáté hodiny, podívala jsem se na IPhone a měla jsem tam sms od mojí HM, že jí je zle, jestli bych nepohlídala děti. Takže jsem opět pocítila ten stav, kdy jsem nevěděla, jestli se začít smát, nebo brečet. Zmohla jsem se jen na to, abych se převlékla, vyčistila zuby a šla nahoru. Když mě moje HM viděla, zeptala se mě, jestli jsem v pořádku. Tak jsem jí řekla, že mi není moc dobře, ale že děti pohlídám. A ona na to, že ne, že to je ok, ať se vrátím do postele. Aha ? Tak ona mi napíše, že jí je zle a pak mě pošle zpět do postele, i když jsem jí řekla, že zvládnu pohlídat děti ?! Neřešila jsem to, vrátila jsem se do postele a spala jsem 12 hodin. Myslím si, že to bylo opravdu tím, že jsem byla vyčerpaná, ale horečku a do toho bolest v krku, takovou kombinaci jsem dlouho neměla.

Druhý den, v neděli jsem se cítila o trošku líp, ale pořád jsem byla dost slabá. Na IPhonu jsem opět četla sms "Natalie I need your help" (Natalie potřebuji tvojí pomoc). Takže jsem se opět sebrala a ve svém volném dnu, kdy mi bylo zle jsem hlídala děti. HM opravdu nevypadala zrovna dvakrát nejlíp, takže jsme pracovala, ale nakonec jsem dostala i extra peníze, které se vždy hodí.

.... pokračování zítra :))

Minneapolis, Prior Lake - Minnesota

Zdravím všechny :)),

jsem po týdnu (hodně dlouhém a vyčerpávajícím týdnu) zpět na Floridě. A jak bylo v Minnesotě ? V pondělí - 12. srpna jsme letěli odpoledne z Tampy do Minneapolis. Ráno jsem si přivstala, zabalila do mého příručního zavazadla všechny věci, šla se psem, nasnídala se a hlídala jsem děti až do 11:30 děti, ve 12:00 h. byl odjezd směr letiště. Řeknu vám, že děti zrovna neměly svůj nejlepší den a to byl teprve začátek. V letadle jsem si "vylosovala" Charlieho, miminko, takže mi celou cestu "seděl" na klíně a HM seděla před námi a měla u sebe Williama. Říkala jsem si, že to bude v pohodě, že Charlie celý let prospí, ale ono ne :D Let byl opravdu záživný, kdo někdy cestoval v letadle sám s miminkem, asi si to umí dost živě představit, co se během skoro 3 hodin odehrávalo na mém sedadle. Vždycky když někam letím, říkám si : "O bože, hlavně aby vedle mě neseděla nějaká mimina s uřvaným miminem". Přesně to si asi o mě a o Charliem říkali lidé, když procházeli okolo nás :D Ale zvládli jsme to, dost jsem Charlieho teda litovala, ani se nedivím, že brečel, byl to jeho první let a nevím, jestli prožít svůj první let ve 4 měsících je nějaká výhra.

Když jsme přiletěli do Minneapolis, žízní, hladem a hroznou únavou jsem pomalu ani nevěděla, že jsem v USA natož v Minneapolis. Půjčili jsme si auto a jeli jsme za HM sestrou a její celou rodinou, kteří žijí v městečku, které se jmenuje Prior Lake. Opravdu krásné místo, cítila jsem se jak doma v ČR. Všude louky, lesy, stromy, zeleň a jezera, ani ne zima, ale ani ne nějaké extra teplo. Sestra HM celou dobu pobytu byla strašně moc milá, byla tam i mamka HM a s tou jsem si moc sedla. Myslím si, že jí může být tak okolo 50 let, strašně fajn ženská :)) Sestra HM pracovala v úterý a ve středu, takže jsme hlídali její děti. Její 3 děti :D Myslela jsem si, že po letu už mě nemůže nic překvapit, ale překvapilo. Takže jsme hlídali 2 dny, 5 dětí ve věku - 3 týdny, 4 měsíce, 1,5 roku, 2 roky a 4 roky. Byla jsem opravdu vyřízená, jedno dítě začalo brečet, druhé ho následovala, mezi tím se poprali další dvě o něco, samozřejmě následoval pláč :D Můžu říct, že po týdnu v Minnesotě se můžu poplácat po rameni a od teď jsem už připravená na vše. Opravdu obdivuji maminy, au-pairs, co mají 5 dětí, viz kamarádku Karen, která hlídá 5 dětí v New Yorku. Zpět k naší bandičce prťat. Opravdu bylo veselo, chodili jsme chytat žáby, každé ráno, odpoledne a večer ! Naposledy jsem chytala žáby když mi bylo asi 8 let, vím, jak to děti baví, takže jsem nahodila ten nejlepší úsměv co umím a předstírala, jak mi to vůbec není proti srsti, že se vůbec nebojím a užívám si to :D Ale bylo fajn sledovat děti, jak jsou z toho nadšený :)) Ve čtvrtek jsme byli v ZOO, zbožňuji ZOO ! V ZOO v Praze bych mohla být každý den a vůbec by mi to nevadilo, mám to tam opravdu moc ráda. Neměli jsme moc času si vše projít, protože děti byly unavené, ale i tak to byla zábava. Odpoledne mě HM odvezla do největšího nákupního centra v Minnesotě, přesně víc co na mě platí :)) Strávila jsem tam 6 hodin a kdo mě zná tak ví, že mi to vůbec nevadilo a užívala jsem si to. Jelikož máme v neděli první meeting s mojí KOO (koordinátorkou) a s holkama z Tampy a jedeme lodí se podívat na delfíny, chtěla jsem si koupit nějakou tašku na pláž. Sehnala jsem nádhernou ve Victoria´s secret, pak jsem si ještě koupila můj oblíbený hřeben Tangle Teezer, který jsem si nechala doma, obal v Apple store na IPhone a takové praktické, černé kraťasy. Takové nákupní centrum jsem opravdu ještě neviděla a to, že jsem jich teda už viděla :)) Byl tam i vodní svět, velké zábavné centrum pro děti a Legoland.

V neděli ráno jsme letěli domů, už jsem se těšila na ten klídek a do postele. Charlie ode mne dostal velkou pochvalu na cestě zpět, protože prospal celé 3 hodiny, chudák také toho měl plné kecky :)) Dnes - 20. srpna, jsem vstala jako obvykle, šla se projít se psem a šla do kuchyně, kde mě už čekal Will, udělala jsem mu waffle s ovocem, napapal se, konečně i zjistil, k čemu je dobrá vidlička, vyměnila jsem mu plínku a on zase prchnul do třetího patra za HM. Na takové věci jsem mu dobrá :)) Dopoledne jsem šla k našemu bazénu, co máme v rezortu, hrozně moc jsem to potřebovala, nádherně jsem si zaplavala v teplém bazénu a užila jsem si 2 hodiny na sluníčku s IPodem v uších. Odpoledne jsem opět hlídala děti, navečeřela a za chvilku půjdu nasbírat sílu na týden co mě čeká. HM zítra nastupuje do nové práce, takže budu mít děti od rána do večera. 

Na fb se mi ozvala další Italka - au-pair z Tampy a pozvala mě v pátek na párty, snad to klapne, už potřebuji vyrazit mezi lidi a minulý týden jsem si psala s holčinou z Polska, co je teď na školení v NYC a bude také bydlet v Tampě :))

Mějte se krásně ! :))

Naty, xxx

Greetings from America

ZDRAVÍM VŠECHNY Z AMERIKY :)) !!

Konečně mám chvilku, abych oficiálně napsala první článek z USA :)) Po pravdě, ani nevím, kde mám začít, stalo se toho tolik. Takže hezky pěkně popořadě. 

Poslední noc doma, loučení s rodinou, let, Aduš a Marťa, školení, New York

Je to neuvěřitelné, ale už je to 12 dní, co jsem naposledy byla v ČR, doma, viděla svoji rodinu a spala naposledy ve své posteli. Člověk si to kvůli stresu a nervozitě ani všechno neuvědomí, když opouští byt, ale snažila jsem se moc neohlížet, protože vidět tam naší Baruš, jak si jde lehnout do jejího pelíšku č. 3, aby byla připravená k útoku, až se vrátíme zpátky domů a vědět, že jí rok/dva neuvidím mi naprosto trhalo srdce. Loučení na letišti bylo jak se dalo očekávat šílené, nechci se o tom moc rozepisovat, kdo mě zná, určitě ví, že to pro mě nebylo nic lehkého, ale překvapivě jsem to zvládla. Byla jsem úplně vyřízená, chtělo se mi hrozně brečet, ale odcházela jsem s úsměvem na tváři, protože jsem věděla/vím, že mi doma fandí, jsou na mě pyšný a já mám skvělou rodinu, domov, kam se můžu vždy vrátit a kde na mě budou vždy čekat s otevřenou náručí, ať se mi ve světe povede jakkoliv. Mít tohle je velký dar, kterého si nikdy nepřestanu vážit.

První let nás čekal do Polska, vše bylo v pohodě, ale upřímně jsem byla mírně vyděšená, když jsem viděla to mini letadlo, ještě jsem s takhle malým neletěla. V Polsku nás čekat druhý let, směr New York :)) Tenhle let už byl o trošku komplikovanější, teda, o trošku, o hodně :D Letět 9 hodin opravdu není žádný med. Už po 3 hodinách jsem nevěděla, kam si strčit nohy a jak si sednout. A když už jsme u toho letu do NYC, rada pro všechny au-pair, které teprve tento let čeká, teplé ponožky a mikči sebou, ta klimatizace je zabiják, byla tam šílená zima ! Po úmorném letu, když jsme konečně byli nad New Yorkem jsem nevěřila vlastním očím, ten pocit se nedá popsat, kdo to nezažil, nepochopí. Je to nádhera, vědět, že jste to zvládli, že jste tu a za chvilku přistanete na americké půdě :)) Na letišti nás s cedulkou Au-Pair in America čekala paní, která nám zavolala odvoz a odškrtla si nás ze seznamu, že jsme všechny :))

V hotelu na pokoji jsme byla jen s jednou holčinou, Brazilkou a samotné školení ? Možná bych si ho užila víc, kdybych nebyla tak unavená a vyřízená, vůbec jsme neměli čas na odpočinek, osobní volno každé dvě hodiny 15 minut a každé ráno brzo budíček a opět školení. Takže celé školení bylo opravdu zápřah, ale na co nikdy v mém životě nezapomenu, byl výlet do centra New Yorku. Všem budoucím au-pairkám ho naprosto doporučuji. New York je překrásný, jedinečný, úplně jiný než jakékoliv město a celkově dech beroucí, s naprostým klidem můžu říct, že večer v NYC patří mezi mé nejlepší a nejsilnější zážitky v životě :)) Ve čtvrtek nás čekal všechny odlet, což také znamenalo další loučení s Aduš, Marti a Karen :(( Neloučílo se nám snadno, ale už plánujeme výlet po USA na prosinec, neuvěřitelně moc se těším, doufám, že nám to klapne.

Můj let byl opožděn kvůli počasí, ten den v NYC pršelo a to dost, takže jsem strávila na letišti záživných 5 hodin, ale můžu být ráda, že můj let nebyl zrušen ! Když jsem po 5 hodinách čekání konečně usedla do letadla, takový stav jsem ještě nezažila. Vyčerpaná, bez energie, unavená, vyřízená, naprosto k.o. Už jsem chtěla být na Floridě a mít to za sebou. Do Tampy jsem letěla 3 hodiny. Na letišti mě čekala HM (host mom) a HD (host dad) pak pro nás přijel.

Musím zaklepat, že jak HM tak HD jsou zatím úplně v pohodě, nějak extra se nepřetvařují a berou mě spíš jako kamarádku, tak ještě by ne, když jsou starší jen o 8 let :)) A děti ? Věděla jsem, že to bude zápřah, ale že až takový, to jsem fakt netušila. Jsou to opravdu ještě mimískové, ale mám za sebou první pracovní týden, kdy jsem s nimi byla úplně sama od pondělí do pátku a vše v pohodě. Bydlíme na krásném místě, je to soukromý rezort, kam se nikdo cizí z venku nedostane. Jsou tu bazény, přístav, parky, hřiště pro děti, posilovna, restaurace, vše, na co si člověk vzpomene. Barák kde bydlíme je skvělý, máme tu i výtah, docela mě to překvapilo, koho by také ne. Všichni se tu znají, trošku mi to tu připadá jak v Zoufalích manželkách, vlastně úplně dokonalá kopie.

Už jsem stihla i nákupy, byla jsem na nich včera - ve čtvrtek. Opravdu jsem si to užila, strávila jsem v místním nákupním centru asi 4 hodiny, nějak extra jsem nic nenakupovala, překvapivě, ale užívala jsem si ten klid, že jsem bez dětí, kafe ve Starbucksu atd.. Hrozně jsem to potřebovala :))

Teď mám před sebou volný víkend, v neděli přijde moje koordinátorka, aby mi pomohla s výběrem školy a v pondělí letím já a HM s dětmi do Minnesoty na týden za její sestrou, tak jsem na to zvědavá.

Zatím tedy vše klape, doufám, že to tak i zůstane :))

Mějte se krásně a co nejdřív zase přidám článek :))

Natálie, xxx

America ? I´m ready !

ahoj :)),

je neděle, 28. 7. 2013 a pro mě to znamená jediné ! ZÍTRA 29. 7. 2013 LETÍM ✈DO USA :)) Každý, kdo si to sám prožil, asi ví, jak se teď cítím a co všechno se mi honí hlavou. Mám strach, ale zároveň nádherný pocit z toho, jaké mám štěstí, že mám tu možnost splnit si svůj sen, cestovat, podívat se na místa, na která se většina lidí v mém věku ani nepodívá a za to patří zas a znovu velké DĚKUJI hlavně mé zlaté mamince a rodině.

Tak mi prosím držte palce, já se loučím posledním článkem z ČR a těšte se na první článek/info už z USA :))

Mějte se nádherně,

Natálie xxx